ROZLOUČENÍ ......
Připadá mi to jako včera, kdy jsem psala článek o tom nádherném čtyřnohém chlupatém zlatíčku, které jsme si přivezli domů z chovatelské stanice "ze Stříbrných kaskád" p. Radany Ranincové .
O zlatíčku, které celé mé rodině připravilo nespočet krásných chvil, legrace a překvapení. O zlatíčku, které bylo skvělým hlídačem a přitom neskutečným mazlem. Nemá smysl rekapitulovat všechny zážitky s ním prožité a především pak úspěchy, kterých Samík (Alex ze Stříbrných kaskád) dosáhl - to bych psala hodně dlouho. Život po jeho boku byl pro celou naši rodinu naplněn neskutečným štěstím a láskou.
V pátek 21.4.2017 nás naše milované zlatíčko navždy opustilo ......
Milý Samíku, věříme, že ačkoliv jsi nás tady dole zanechal v slzách, bolesti a smutku, užiješ si svůj nebeský život za Duhovým mostem se svou maminkou Sárou (Brendou Bohemia Choc) a tatínkem Akymem z Malého Rohozce.
NAVŽDY zůstaneš v našich srdcích, NIKDY na Tebe nezapomeneme!!!
Tvoje milovaná a milující lidská rodina....
-------------------------------------------------------------------------------
Jak to všechno začalo...
V dětství mi pořídili rodiče postupně 2 německé ovčáky a oba byli pro mě těmi nejlepšími plyšovými mazlíky. Byli bez průkazu původu, bez výstav, bez zkoušek, přesto mí nejmilejší kamarádi.
Když jsem se vdala, bydleli jsme s manželem v paneláku a já potají toužila po čtyřnohém mazlíčkovi, na které jsem byla zvyklá. Věděla jsem ale, že nechci žádného malého hafíka, který by se pletl pod nohama. V r.2004 jsme dostavěli domek a už tehdy jsem začala uvažovat, jaká čtyřnohá plyšová kulička by nám a našim 2 dětem zpříjemnila chvíle volna. Nejdříve jsme si tedy přinesli čtyřbarevnou kočku Micku, která je sice velký mazel, ale jen když ona chce - no prostě kočka jak má být. Když jsme zvažovali, jaké plemeno si pořídíme, měla jasno jen naše dcera Lucka - zlatý retrívr. Já jsem nejdříve protestovala, protože jsem věděla, že starost o tak velikého psa není zrovna jednoduchou záležitostí. Nicméně jednou, když jsem se brouzdala na netu, mi padla do oka rasa hovawart. Přiznám se dobrovolně a bez mučení, že o této rase jsem do té doby nic neslyšela. Prošmejdila jsem tedy různé stránky a narazila na chovatelské stránky "ze Stříbrných kaskád". Fotografie fenky Sáry (Brenda Bohemia Choc) mě ihned nadchla. Řekla jsem si - ta fena má nádhernou hlavu, krásně vykreslené znaky, lidské oči - prostě paráda. Takže jsem nelenila a ihned jsem odesílala e-mail s dotazem, zda mají volného černoznakatého pejska.
Chovatelka p. Ranincová mi tehdy sdělila, že černoznakaté pejsky mají 2 - jednoho méně statného a klidného a toho druhého mohutnějšího a živějšího. Kdo mě zná, ten ví, že já bych nemohla mít klidného psa. Rozhodla jsem se tedy okamžitě, poprosila o průběžné zasílání fotek a přes e-mail (aniž bych pejsky kdy naživo viděla!!!) jsem si ho zamluvila a vůbec mě v té chvíli nenapadlo ptát se, odkud jsou, zda má pejsek PP, jestli jsou rodiče úspěšní na výstavách nebo mají nějaké zkoušky. Prostě jsem byla "úplně mimo". Věděla jsem, že takovou černoznakatou chlupatou kuličku chci mít doma a kromě DKK mi bylo všechno úplně jedno. Paní chovatelka mi postupně posílala fotografie a já byla čím dál tím více nedočkavější, kdy už si pro něj pojedeme.
2.7.2006 nastal ten okamžik. Vydali jsme se na prodloužený víkend do Českého ráje a cestou tam jsme se zastavili na štěndo podívat. Nemohla jsem od těch všech plyšových kuliček odtrhnout oči, nejraději bych si je vzala všechny. Ještě týž den jsme odjeli a vraceli se zpět 5.7.2006. Celé ty 3 dny jsem byla strašně nedočkavá, natěšená na nový přírůstek. A konečně jsem se dočkala.
Při přebírání Samíka jsem tehdy asi nepotěšila chovatelku p. Ranincovou, jelikož moje slova tehdy byla ve smyslu - mám malé děti, náročnou práci, takže 1 základní výcvik a 1 výstava pro uchovnění a šmytec....Jak já se tehdy pletla!!! Ani ve snu by mě nenapadlo, že budu lítat po cvičáku a výstavách, ale takový už je život.
A jaký Samík vlastně je? Je to prostě správný hovawart!!! Všem členům rodiny přináší velké potěšení, na výstavách je v pohodě (tedy pokud někde neproběhne háravá fenka), na cvičáku je v pohodě (jen nesnáší opakování věcí několikrát dokola), je přirozený obránce svého teritoria, domek a zahradu hlídá dokonale, s kočkou jsou kamarádi a my nemáme nouzi o ulízané obličeje. Velkou "nevýhodou" našeho mazlíčka je šimrání a hlazení. Pro něj hodina hlazení, žádné hlazení. Je to neskutečný mazel, ale zároveň ostrý hlídač.
Přesně takový pes, který se hodí k dětem a kterého všichni členové rodiny zbožňují a on zbožňuje je.
